Zaklínač (série 1-2)

Dlouho, velmi dlouho jsem sem vůbec nic nenapsala... až teď. V rámci předmětu Kreativní práce s informacemi na MUNI jsem se rozhodla publikovat po té době alespoň jeden článek a třeba právě to bude impulsem pro další příspěvky.

Musela jsem hodně přemýšlet, o čem psát a na co se zaměřit (aby to pořád odpovídalo předchozímu stylu), ale nakonec jsem se rozhodla pro kompromis mezi tím, co jsem "relativně" nedávno četla i viděla.

A není to nic jiného než Zaklínač.

Co se týče mé předchozí zkušenosti se Zaklínačem, měla jsem značnou dobu doma koupené knihy, ale vůbec jsem se k nim nemohla dokopat. Nakonec mé první seznámení proběhlo skrze seriál - přesněji první sérii. 

První série vyšla koncem prosince 2019 na Netflixu. Já jsem ji viděla až skoro o rok později (znáte jak to je se seriály, na které se chcete podívat, ale ne až tak moc).

Předlohu jsem předtím nečetla, takže jsem si úplně nemohla stěžovat na nějaké nedostatky a nepřesnosti, ale kdyby se se mnou nedíval přítel, který mi průběžně dodával veškerý kontext, byla bych velmi zmatená - střídá se zde několik časových linií a je dost těžké se orientovat, co bylo předtím a co se děje teď.

Seriál na mě jinak poměrně udělal dojem, který se nezměnil ani po přečtení první knížky - šlo spíše o takové doplnění. Navíc tu byly i příběhy, které v seriálu vůbec nebyly využité, takže šlo pro mě o úplně nové informace.

Na druhou sérii jsem se překvapivě těšila a v pauze jsem přečetla další dva díly (Meč osudu a Krev elfů). Obě knihy mají hodně zajímavého děje, který je pro zfilmování ideální. 

A pak vyšla druhá série. (spoiler alert)

V téhle části budu znít trochu jako hater, ale bylo fakt hodně věcí, které jsem ve druhé sérii nedala. Byla jsem z toho dokonce nešťastnější než můj přítel, který již několik let hraje hry a knih četl víc než já. Již první série měla jisté dějové odchylky od předlohy, ale tady zašli tvůrci dost daleko.

Na příběhu bylo poznat, že často někdo vzal jen části nebo třeba jen postavy a celé si to přetvořil podle svého. Jen ve velmi málo případech ale toto počínání končí dobře.

Celou sérii provází nepodložený příběh ohledně Ciri (aneb kde se vzaly menhiry, které nikdo nezná) a Baby Jagy (u které též nikdo z fanoušků netuší, kde se vzala, a je hned hlavním záporákem). I když jsem četla knihy, ze kterých měl děj čerpat, byla jsem hned po druhém dílu zcela mimo a netušila jsem, co se to děje (a nevěděl to ani můj přítel).

Dále je pak minimálně do poloviny série Ciri zcela nesnesitelná a bohužel také velmi přemalovaná (předtím tak trochu lesní žena, teď velmi nafrněná princezna). Abych ale nešila jen do ní, charakterové problémy mají i zaklínači na Kaer Morhen. 

Vesemir jakožto nejvyšší zaklínač moc neodpovídá předloze a jedná zcela nelogicky a v rozporu s hrami i knihami. Lambert s Cohenem jsou pak na Ciri zbytečně hnusní, i když v knize ji měli velmi rádi. 

Kromě toho, že tvůrci hned v prvním dílu, kde se zaklínači objeví, zabijí postavu, která v knížkách dlouho stojí po boku Ciri, způsobem, který ve světě zaklínačů vůbec nedává smysl a ještě zcela zbytečně, je výcviková základna značně přelidněna. Tento problém je nakonec vyřešen v posledním díle, kde jsou pro jistotu povražděni zaklínači na původní stav (většina ve spánku, což je blbost, protože zaklínači nikdy opravdu nespí).

Příjezd Triss do zaklínačské pevnosti nedává vzhledem k Ciriině seriálovému věku moc smysl (původně Triss seřvala zaklínače za to, že s Ciri nezacházejí jako s holkou a že se o ni špatně starají). Yennefer dále v knize nikdy nepřišla o své schopnosti a rozhodně Ciri neunesla (místo toho ji už od začátku učila ovládat chaos). Do chrámu Melitele navíc nikdy neměli zaklínači přístup (Geralt byl samozřejmě výjimkou). Věcí, kterou jsem opravdu nemohla vystát pak byla Geraltova rtěnka, která v epizodě Dear friend dokonce ladila s Yenneferinou.

Seriál má ale i své světlé stránky. V dějové lince, která není podle předlohy (minimálně není v prvních třech knihách), se objevuje linka s elfy, kteří se rozhodli připojit k Nilfgardu. Tato část je myslím knihami neprobádaná a tak doplňuje nové a zajímavé informace. Výrazným motivem je zde rasová segregace. Seriál nás také nechává nahlédnout do světa čarodějů a objeví se i pár nových postav. Z těch starých se samozřejmě vrací Jaskier (Marigold), kterému nelze nic vytknout. Nádherné je pak i prostředí (lokace).

Některé nejasnosti a nesrovnalosti tvůrci vysvětlují v rámci debaty The Witcher: Unlocked, kterou doporučuji všem fanouškům.

Pokud jsem někomu znechutila pohled na Zaklínače, tak se omlouvám. Mým záměrem bylo spíše uvést věci na pravou míru. Určitě se na to sami podívejte a udělejte si svůj vlastní názor :)

Vlastně by mě docela zajímalo, jaké je sledovat druhou sérii bez kontextu jakékoliv předlohy (jestli to dává smysl nebo ne), takže budu ráda za každý názor.

Niki